Šedince už bylo víc než dva roky, odhadem asi 26 měsíců.
Pořád byla čilá a hbitá, ale už nedokázala tolik vzdorovat chorobám.

Několikrát měla v rychlém sledu rýmu či jiná nachlazení, dokonce i zápal plic, vždycky jsme jí z toho nějak dostali, ale vždycky už to bylo jenom na pár dní.
Poslední dobou se jí už hodně špatně dýchalo a začala ze svých bolístek být trošku hysterická.

Rozhodli jsme se, že ji necháme uspat, aby se netrápila, a v neděli odpoledne jsme se s ní vydali na Zbraslav. Bohužel jsme to nestihli.
Když jsme čekali v čekárně, snažila se svému bolení utéct, nakonec se mi vysílená schoulila do dlaně a tam po chvíli dodýchala. Aspoň jsme s ní byli až do poslední chvíle a cítila naše hlazení i tlukot srdíčka.

Teď už je v myším nebíčku, nic jí nebolí ani netrápí, může volně slídit a šmejdit, hledat dobroty a taky kousat co má ráda: domeček, sedačku, kabely, povlečení, ......