Tak jako to snad ne!

Já se budu stěhovat. A budu muset něco dělat... Něco!? To něco bude zřejmě práce, takže pánové a dámy – já se loučím a při první vyjížďce beru kramle!

Celej prosinec a leden jsem prozevlil doma. Tak jako jo, občas se na mě sápali, ale to bylo pořád něco – nejdřív mi rvali zuby, to jsem potom nemohl s udidlem a pak hned zamrzla jízdárna... Tahle stáj sice má halu, to jo, ale na hale jsou neustále roztažení kurzisti a macecha nadává kudy chodí, protože pro normálně pracující lidi je hala volná od 7.30 do 9.00 ráno, potom od 11.00 do 17.00 a pak od 20.00, jenže to mají blokovaný jiný lidi.

A venkovní jízdárna je buď pod vodou (a voda žere koním nohy, to snad nemusím vysvětlovat) a nebo je zamrzlá.

Mám dodávat, že kruhovka už se 3 měsíce opravuje?

Tak jako mě to je jedno, mě to neva – macecha se ukáže tak leda večer, zanadává nad situací, vyčistí mě, nakrmí a zase jede pryč. Jen o víkendu, to si moc dovoluje a bere mě na lonž. Jenže na lonži já schválně dělám kraviny a ona dostane strach a radši mě nechá. Prej abych si něco neudělal...

A co bych si asi tak dělal? Je blbá, bo co?

Dneska tu byl kovář, byl u toho taťka, ale já jsem ten nejhodnější koníček pod sluncem, takže jsem nic neudělal. Bodeť by ne – víte, jak to bolí rašplí po zádech?

No a ty dva srandisti včera sjezdili půl republiky a hledali mi ustájení. Byli v Chabrech, kde to jako bylo celkem prej dobrý, ale moc koní, výběhy na prd a tak vůbec. Pak prej jeli do nějakýho vidlákova k Mělníku, kde se jim moc líbilo, byli tam milí lidi, výběhy a terény. Proč je zajímají terény? To se mi nechce moc líbit, to smrdí prací! Ale zevling (moje nejmilejší činnost) tam asi bude slušnej – jsou tam dvě kobyle a valach a ten prej je posera, takže asi budu král stáda... Jojo, asi jo...

No tak já teda počkám, s čím se vytasej a dám vědět!